Komu je horko, ať udělá čárku

Na koupališti jsem potkal u výčepu žertovný namalovaný teploměr s nápisem „komu je horko, ať udělá čárku“. A s každým příchozím se tudíž teplota „o čárku“ zvedala! Horko mi bylo, tak jsem také jednu udělal.

Horko bylo všem. Čárky rychle přibývaly. A nejen na teploměru, ale i na pivním tácku. Nikomu se nechtělo dělat něco pořádného, ale ani jen tak nečinně sedět. Vymýšleli jsme různé ptákoviny. A nejen my.

Ocenil jsem vynalézavost spolunudícího se u sousedního stolu. A dostal za ni právem facku. Za ten vrchní díl od plavek. Nenápadně ho sousedce uvázal k židli. Když vstávala, měla plné ruce půllitrů, šňůrka se zatáhla a všichni kolem si užili lehké erotické osvěžení. Facku čekal zleva od sousedky, ale kryl se zbytečně. Přišla zprava. Byla od manželky. A pořádná.

Starší dáma s berlemi u sousedního stolu evidentně hlídala na koupališti vnoučka a křičela na nahluchlého dědu „Ještě že je ta jeho zrzavá hlava na vodou dobře vidět“. „Co?“ „Že je dobře vidět!“

Po cestě domů nás postříkali místní dobrovolní hasiči, kteří kropili silnici, děti si hrály u vodotrysku a rodiče je hlídali zpod slunečníku hospodské zahrádky ...

Červencová idylka.

Ale má se ochladit a tak budu muset brzy zpátky do práce.